Kdož by tě mohl zapomnít,
ty kraji plný dum,
jak sladký, svěží je tvůj dech
od hrudy k nebesům!
Kdož by jej mohl zapomnít
ten snivý horský lem,
co objímá tvých vísek taj
svých lesů úsměvem!
Kdož mohl by jen zapomnít
těch lučin měkký klín,
v jichž tajuplném třpytu vod
se shlíží nebe týn!
Ó, kdož by mohl zapomnít,
tvůj, reku „Sladký“, kraj,
jej Bůh svým soudem posvětil,
je náš ten chodský ráj!