Když jsem já se s tebou loučil,
Žádal jsem tě o ruku,
Bych ji aspoň tiskat mohl,
Nemaje slov pro muku;
Ty’s mi ji sic, děvo krásná,
Z outrpnosti podala,
Ale moje věrná ruka
Bez tisknutí zůstala.
Což i to ti mnoho bylo,
Když jsem já ti všecko dal,
Srdce, duši, krev i život
Službě tvojí věnoval?
Srdce, duši – dvě ty věna,
Jež mi otec lásky přál,
Věna, jež jsem výše cenil,
Než své doly zlata král.
Ani zhledu, ani slova,
Z nichž se tušit láska dá,
Nepopřála’s při rozchodu,
Tvou když tiskla ruka má;
Já se při tom sic usmíval,
Měla’s však mou duši znát!
Dítě také se usmívá,
Když se má do pláče dát.
S bohem tedy, modré oči,
Vás já darmo k lásce zval,
S bohem vy dvě slunce lásky,
Vás Pán pro mne nerozžal;
O tak oči, modré oči,
Až tak ráj svůj najdete,
Slibte, že přec mi co luna
Na pouť zářit budete.