Co má v světě pevně státi,
Musí se mu základ dáti,
Pak jsou marné ouklady;
Proto naše první práce,
Ač to není žádná láce:
Hledat pevné základy.
Na sta ruk se hemží stále,
Zedník snoubí pilně dále
Kámen k druhu kamenu.
Tak zdi rostou velikáni,
Hrady, chrámy, věže s bání
Pnou se k nebes temenu.
Hle tisícům lidstva stánky,
Proti parnu, zimě schránky
Zedník švarný způsobil;
Kam do končin vede cesta,
Jako Praha krásná města,
Zedník zroubil, ozdobil.
Proto vážnost před zedníkem!
Vzdejte jemu lásku s díkem,
Činí vám všem dobrotu;
S krokví to kladívko, lžíce
Stojí světu za tisíce,
Má nad zlato hodnotu.
Když spatříte na rovnosti
Pnout se maják do výsosti,
Ať hned ústa volají:
„Všem zedníkům budiž sláva,
Díla jejich nejsou tráva,
Ty na věky trvají.“