Ach vy hory, modré hory,
Vy se zdáte postupovat
Za kraj tento daleko,
Vysoko.
Kdybych k vám chtěl přec dojíti,
Touhou musel bych zemříti,
Než bych mohl připutovat.
Kdybych však přec připutoval
K vám, nebeské modré hory,
Přes ty řeky široké,
Hluboké;
Přec bych u vás nesměl dlíti,
Musel bych zas nazpět jíti
Přes ty řeky, přes ty hory.
Ach vy oči, modré oči,
Tak se tedy vzdalujete
Ode mne tam za hory
Přes bory!
Tam budete slze ronit,
Já zde pro vás hlavu klonit,
Že se na mne nesmějete.
Kdybyste se přec však smály,
Vy nebeské modré oči,
Jak se smějí andělé
Vesele,
Přec bych nesměl k vám pohlédnout,
Neboť ráj můj musí zblednout,
Neb ten osud věčně sočí.