Na kopečku javory,
Mladé, krásné javory,
Tam jsem já se často díval,
An se na mne máj usmíval,
S družkou něžnou za hory,
Ach tam za hory!
Za hory, v ty končiny,
V drahé milé končiny,
Kde by kvetly naše ráje,
Zpěv by zazněl lásky z háje,
Jako z nebes výšiny,
Ach jak z výšiny!
Z výšiny tam z blankytu,
Z milostného blankytu,
Kde se hvězda lásky smála,
K sobě nám kynouti zdála
V tichém sladkém pocitu,
Ach v tom pocitu!
V pocitu pak šeptnula,
Něžně družka šeptnula:
Vidíš naši hvězdu zase?
Já jí svědčil, a v tom čase
K srdéčku mne vinula,
Ach mne vinula!
Vinula, – již nebude,
Tiskat, líbat nebude,
Nebude již pod javory
Se mnou hledět za ty hory;
Tys to zkazil, osude,
Ach ty osude!