Krásná věc to, být vojínem,
Kdy v žilách je bujná krev,
Dav nepřátel je mu stínem,
Čech má síly jako lev;
Kam on hledne,
Všecko bledne,
Neustále
Pádí dále
Jako hejno plachých děv.
Jak jen zazní trouba polní,
Pro naše to reky slast,
Všickni jsou umříti volni
Pro svobodu, krále, vlast;
Ty Čech sobě
V každé době
Mužně brání,
Věrně chrání,
Ať podstoupí velkou strast.
Tam u Lipska na těch pláních
Krvavá to byla seč,
Pot se Čechům lil po skráních,
Jak jich pádný máchal meč;
Děla hřměly,
Vrahy třely,
„Haj své země
České plémě!“
Čecha vůdce zněla řeč.
A Čech rád poslechne Čecha,
Když to káže vlast a čest,
Proň to v stáří jest útěcha,
Zří-li vůkol blaho kvést;
Zpíváť v míru,
V boje víru
Boky pásá,
A pak jásá,
Vlast když zase šťastna jest.