Nechoďte k jezeru
Za dne ni k večeru,
Děvčata roztomilá!
Má tam, ó děvčata,
Vodník svá tenata,
Šelma ta potměšilá.
Ptáci jak po peří,
Po srsti veveří,
Vodník tak poznat se dá;
Kape mu, vizte ho,
Ze šosu levého,
Na vrbě nejradš sedá.
Dovede mámiti,
Do vody vábiti,
Tam že své zámky chová;
Pláče a směje se,
Jak to chuť přinese;
Svou zlobu nevyzouvá.
Na něm vše klam a mam,
Dnes je zde, zítra tam,
Jíti on ze světa má!
Růženec z klokočí
Jistě jej ochočí,
Líčím se svázati dá.
Dívčiny, jinoši
Pode vsí v rozkoši
Vodníka polapili;
„Zabte ho, spalte ho,
Škůdníka svodného!“–
Z trestu ho – utopili.