Vlasti má! jak rád ti zpívám,
Neboť krev tvá ve mně hrá,
S tebou stejné žely mívám,
O minulé slávě snívám,
Jenž co duch mne oblétá.
Často myslím, tvá-li sláva
Zkvete zase, vlasti má,
Aneb svadne jako tráva,
Ježto květu víc nedává,
K smrti jsouc odsouzená?
O já doufám v časy krásné,
V časy, co vše promění,
Slyším napřed zvonce hlasné,
Kol vyzvánět doby spasné
Slavné Slávy vzkříšení.
Až ti po mně, drahá vlasti,
Jiný bude písně pět,
Vzejdou růže z půdy strasti
A jich vůni k tvojí slasti
Míti bude celý svět.