Mně se bude někdy v hrobě
Velmi libě, libě spáti;
Proto anděl až zakývá,
Budu se mu v oči smáti.
Smutně jenom ten umírá,
Pro nějž žádný nezapláče,
Jenž v tom velkém světě bloudil
Jak na poušti siré ptáče.
Pro mne ale budou plakat
Oči dvě nebeské, jemné,
Na mém hrobě bude klekat
Duše drahá v noci temné.
Kolikrát ten anděl něžný
Na pahrbku bude dlíti,
Tolikrát mé srdce puklé
Počne v hrobě znova bíti,
Tolikrát se oči zhaslé
Pootevrou světla záři,
A tak i v tom hrobě uzřím
Duši drahou v krásné tváři.