Vyšlapuj si můj Jeníčku
Vesele, vesele,
Jak by bylo posvícení
S neděle, s neděle,
Však ty sobě v brzké době
Ještě rád zapláčeš
Na mém chladném hrobě.
Panen jako krev a mléko
Na sta je, na sta je,
V jich však srdci věrná láska
Nezraje, nezraje;
Jsouť co růže, kde si může
Každý motýl hravý
Ustlat sladké lůže.
Láska má však čistá je co
Lilie, lilie,
Ana večer všecku vůni
Vylije, vylije;
Než ty lásky neznal’s hlásky
A radš srdce hledal
Tvrdé jak oblásky.
Nač jsem pletla z rozmariny
Věneček, věneček,
A nač tobě vyšívala
Šáteček, šáteček,
Když my spolu nikdy k stolu
Nesednem co svoji,
K mému nyní bolu?
Což ti platni čtyři vranní
Koníci, koníci,
Když se starší nesvezeš mne
Družicí, družicí?
Svezeš Hannu, věrnou pannu,
Ku kostýlku, kde je
Slyšet s věže hranu.
A ty také můj Jeníčku
Milený, milený,
Nebudeš vždy jako javor
Zelený, zelený,
Také tebe někdy nebe
Povolá, – pak budem
Spáti vedle sebe.