Sotva jaro první kvítky
Máji daruje,
Děva již ty Vesny dítky
Ladně spojuje.
V milé věnce čile splítá
Růže, lilie,
Hroby drahých duší sčítá,
A ty pokryje.
První věnec dobré máti
K hlavám položí,
Jíž tak časně v temnu spáti
Kázal hlas boží.
Na hrob klekne, trávku líbá,
Líbá zas a zas,
Vždy hlavinku níže shýbá,
Uslyší-li hlas.
Ale máti v chladném hrobě
Dceru neslyší,
A tak slza jen v té době
Žely utiší.
Kráčí zpět, když slunce zhasne,
Nic ji nebaví,
Až strun doma zvuky jasné
Slzu zastaví.
Jen ji těšte, božské hlásky,
By netruchlila,
Ach, vždyť též na hrob své lásky
Věnec vložila.