Až se zase rozepláčeš
Ty mé srdce bolné,
Že tvou cenu nechce znáti
Duše děvy zvolné:
Potěším tě, jak těšívá
Otec milé dítko,
Když mu vítr pryč odnáší
Čarokrásné kvítko.
Otec těší: Neplač, neplač,
Najdem jinde kvítí,
Pro jeden květ, drahé robě,
Slunéčko nesvítí;
Najdeme jich na tisíce
Na nivách i v háji,
Počkej jenom, počkej, dítě,
K budoucímu máji.
Ale ach ty srdce bolné,
Na tluku tvém cítím,
Že tě sotva uchlácholím,
Jako dítě kvítím.
Nuže plač si srdce věrné,
Plačte oči v strasti,
Všecky slze lásce dávám,
Ale krev – své vlasti.