Blaze, bratří, blaze vám,
Kdo se vzdáte Uměnám,
Ony vám své dají říše,
Kde přetýká blaha číše,
Žijete v jich otčinách,
V těch čarovných končinách.
Tam jiná je slunce zář,
Trůnem krásy každá tvář,
Tam se duše k duši víže
Liliovou páskou blíže,
Mír co cherub s nebe sám
V každém srdci má svůj chrám.
Když tak v oné říši krás
Cit nebeský pojme vás,
A ten počne žalmy zpívat,
Onen v kámen život vlívat:
Jaké tu duch slasti má,
Věrný jen kněz Uměn zná.
Pak ty zpěvy světem zní,
Plukové co vítězní;
Tvory vaše v božské kráse
Že k nám snesl anděl, zdá se,
A duch lidstva zalétá
Tam kde krása vykvetá.
Proto, bratří, blaze vám,
Že se vzdáte Uměnám,
Ony vám své dají říše,
Kde přetýká blaha číše;
Přípitek z ní dáte nám –
Za to věčná úcta vám!