Tázali se, tázali,
Co pšenici vázali,
Proč s koníky pomalounku,
Proč tak jezdím pomalu
S hory tamo k úvalu.
Ženci dobří, tím je to:
Co otčíkem zaseto,
On nesváží v stohy více,
Zdar co s nebe vyprosil,
Já bez práce pokosil.
Co mi platná pšenice,
Jasná jako dennice,
Když mi v otci zhaslo slunce,
Hlava drahá hluboko,
Duše zbožná vysoko.
Nezpívejte žencové,
Panny, junci, kmetové
Na podraží, na podhoří,
Važte snopy v tichotě
Při té srdce tíhotě.
Až budou žně veliké,
Pokolení všeliké
V údolí se s Pánem sejde;
Pak zapějte vesele –
Budeť věčná neděle.