Ondy jsem jí ukazoval
Suchou růži, pak se ptám:
„Znáš ji ještě, duše krásná!“
Ona šeptla: „znám ji, znám!“
A já vzdychna ptám se dále:
„Víš, cos tenkrát slíbila?“
Ach, tu nic víc nezašeptla,
Jenom oči sklopila.
A když zase je pozdvihla,
Stály velké perly tam,
A já div že místo hněvu,
Neplakal s ní ještě – sám.