Často člověk hledá v dálce
Žití svého krásný ráj,
A nepozná v citu válce,
Že mu kvete blízko máj;
Jako plavec, v touhy říši
Spěje, zda tam štěstí jest,
Nevěda, že v prosté chýši
Může jemu nebe kvést.
V cizí pruhy, v cizí kraje
Horlivě se klopotí,
Osud si s ním frašně hraje,
Hned ho rve, – hned lichotí.
A když mní se být u cíle,
Vloží smutně čelo v dlaň,
Neboť ještě dlouhá chvíle
Až do ráje čeká naň.
Než tu nemá více síly,
Aby dále putoval,
A tak zase k vlasti pílí,
Kde si dříve stěžoval;
Lituje, že hůl kdy zvedal
K pouti v světě vrtkavém,
Neboť štěstí dál co hledal,
Najde blízko – v srdci svém.