Jak to slunce dohořívá!
Kmet se na ně vlídně dívá,
Za hory jak zapadá;
Zapadá, ach zapadává,
Němou kmetu známku dává,
Že i proň hrob vyhledá.
Vyhledá, ach čirotemný,
Nebo silný jako jemný
Musí hrobu kosti dát;
Než kmet hořem nic nepláče,
Jeho oko jasně skáče,
Jakby chtělo věčně plát.
Ai však bude věčně pláti!
Než dřív musí v hrobě zráti,
Co věčnosti připadá;
Proto kmet vždy pleše, jásá,
Chválu svému Tvorci hlásá,
Když slunečko zapadá.