Dříve než jsem Minku seznal,
Chodil jsem k ní do školy;
Ať jsem ptal se nebo prosil,
Vždy mi řekla: Nikoli.
Jedou sedím s ní pod lípou
V čarokrásném údolí,
Prosím o malou hubinku,
Ona řekla: Nikoli!
Vedle v háji právě slavík
O své lásce šveholí,
Já se ptám, zda cítí lásku?
Ona řekla: Nikoli.
I obrátiv rychle slova
Ptám se v lásky nevoli:
Tedy mám tě věčně míjet?
Ona šeptla: Nikoli.
Tu ji k srdci vinu, tisknu,
Líbám, až to hlaholí,
Pak se ptám jí, zda se hněvá?
Ona šeptla: Nikoli.
Teď jsem učený již dosti,
Víc mé srdce nevolí;
Jak dřív hořká, tak teď sladké
Je mi slovo: Nikoli.