Kdo má časně poodvykat
Slova „otče, máti“ říkat,
Ten je nuzný, ten je chudý,
Ať má stříbra, zlata sudy,
A což teprv ten chud jest,
Kdo má k cizím prahům lézt.
Nikde doma, všady cizí!
O tu s tváře radost mizí!
I ti brouci mají stánku,
V listu hoví svému spánku,
Jen já sirotek tu sám
Na kameně dřímat mám!
Ale přece si nezoufám,
Zhlédnu k nebi, k Otci doufám;
Ten, co pěstí každé kvítko,
Vidí také mne, – své dítko;
On, co šatí lilie,
I sirotka přikryje.