Oni mi je pochovali
Drahé, zlaté hlavy obě;
Tu spí otčík – tam zas máti,
S nimi slast a všecko v hrobě.
Kdyby splavil s hrobů temných
Potok slzí všecky hroudy,
Přec se oči neotevrou,
Svadlé neobživnou oudy.
Jak to hlode, hlava pálí,
Jak je teskno na sirobě!
Otče, máti, proč své dítě
Nevzali jste raděj k sobě?
Siré dítě ubožátko
V světě každému překáží,
Nelitostník, dá-li dárek,
Každé sousto prvé zváží.
Ať si zváží; však tam v ráji,
Odkud zírá otec, máti,
Zváží se též bol a slzy;
Pán Bůh radost zas mi vrátí!