Má dušinko, ty chceš růži,
Bys jí ňadra zdobila,
Až k oltáři s druhem klekneš,
By se’s navždy spojila.
Dám ti růži, však ta svadne,
Jako svadne láska tvá,
Za to však mé lásky růže
Věčně v duši kvésti má.
Růže tato neuvadne,
Sám jsem ti ji utvořil,
Z citů svých jsem lístky dával,
V srdce proud je ponořil.
Takovou ti růži dávám,
Ozdob se ní, duše má;
Až ti všecky růže svadnou,
Ta ti ještě vůni dá.
A když se s ní bavit budeš,
Pomníc, kdo ji daroval, –
Šeptneš snad s perlinkou v oku:
„On mne přece miloval.“