Tam, kde Tater modré hory
Vystupují nad vše bory,
Visla nivy protéká;
Tam je ta charvátská země,
Kolébka pro české plémě,
Tam vlast Čechů pravěká.
Oni táhli přes tři řeky,
Orel jevil bohů vděky,
Vůdcem jich jsa na hoře;
A co ten se tam otáčí,
Dole s lidem Čech si kráčí
Po zelené prostoře.
Kráčí, kamo slunce spěje,
Kde Šumavský vánek věje,
Kráčí v Labskou krajinu;
V srdci země s lidem stane,
Klekne, – slza díkou kane, –
Líbá novou otčinu.
K bratřím volá: Plaňte háje,
Robte pluhy, zniknou ráje,
Radihost nám přispěje;
Z půdy vzejdou zlaté klasy,
S nimi vzejdou zlaté časy,
Svatovít se usměje.
Na to stoupí myslí zňatou
Na Říp – Čechů horu svatou,
Perúna by slavil hlas;
Prosí o zdar země české,
Jíž dal jméno slavoleské,
A lid volá: Čechy spas!