Po klekání ve soumraku
Jede domů z dálky syn,
Na něj čeká s vroucí touhou
Drahé matky věrný klín.
Sotva vejde, již ho líbá,
Tiskne k srdci vřelému,
On ji také líbá, tiskne,
A srdci ale bolnému.
Když ho jako pacholíka
Při rozchodu žehnala,
Takto k němu s vroucí láskou,
Slzou v oku, volala:
„Synu můj, snad mnohé srdce
V světě tom ti lásku dá,
Lásku ale pravočistou
Pro tě má jen matka tvá.“
Tenkrát ještě mládeneček
Neznal, co je lásky cit;
Teď ho zná, a proto nechce
Matku z loktů vypustit;
Našelť mnohou jiskru lásky
Na své pouti věrný syn,
Ale domov pravé lásky
Jest jen drahé matky klín.