Kráčí poutník zvečera
Kol tichého jezera,
Luna do něj svítí,
Hvězdy v něm se třpytí,
Labuť po něm plyne dál, –
Poutník – jakoby se smál.
Smával se, však nyní ne,
Neb mu láska zahyne,
Družka za horami,
Duše truchlí samy,
Osud je rozvádí dál, –
Kdoby se tu ještě smál?
Pluj jen labuť milená,
Však ať zpěv dřív zastená
Posledními hlásky
O bolesti lásky,
Poutníkův bol odvez dál,
By se jako jindy smál.
Mrak tu letí se šerem,
Zmizí labuť s jezerem,
Luna víc nesvítí,
Hvězdy se netřpytí,
Labuť bol odvezla dál, –
Poutník přec se neusmál.