Nic nedbejte, bratří, na to,
Na horách že sníh se třpytí:
Pod sněhem je květů zlato,
Jaro jednou musí býti.
Příkrov bílý pláně, luhy
Jako rakev zdá se krýti;
Jaro zlomí jejich kruhy,
Neb to jednou musí býti.
Labe mlčí, ples ni dumy
Nechce na svém hrobě míti;
Přijde jaro, přijdou šumy,
Neboť jaro musí býti.
V hájích mlčí slavíkové,
Což pud k zpěvu víc necítí?
Oni básní písně nové,
Neb ty z jara musí býti.
Tak po zimě jara vděky
Bude naše vlast se stkvíti,
Vstanou nivy, háje, řeky,
Neboť jaro musí býti.
A což českých pěvců sbory?
Nebudou jich písně zníti? –
Radujte se doly, hory,
Zpěv na jaře musí býti.