Hejsa máme senoseky,
Ať to víte lesy, řeky,
V senosekách zpěvy, ples;
I žežhulka tam na buku
Provolává: kuku, kuku,
Má panenko kde jsi, kde’ s?
Když volá tak žežhulice,
Proč ne na své krasavice
Mládenci jak jarní květ?
Pojďte panny, vstupte v řady,
Hrabte švárně seno všady,
Hrabte k předu, hrabte zpět.
My to šeptnem jen tak sobě,
Že jste krásné v této době,
Jako růže na poli;
A kdo vzhlédne v modré oči,
Tomu srdce povyskočí,
Zplane – sladce zabolí.
Točte se na louce čile,
Jako v tanci přespanile,
Hospodyňky z vás budou;
Panny ježto pracovaly,
Do statečků hned se vdaly,
Každá žínkou jest milou.
Hrabte panny, cupy, dupy;
Nesvezem-li – dejte v kupy,
Slunce svítí – krásnýť čas;
Jednou panny místo sena
Vozit budem vaše věna,
Budem zpívat – výskat zas.