Přírodo, ty dcero Páně,
Jehož dechem věčně mládneš,
Ty ve sopce, ty ve kvítku
Stejně vítáš, stejně vládneš.
Proto pěvec žádá sobě,
By zde přečkal časy věčné,
Aby mohly věčně slavit
Tvoji krásu hlasy vděčné.
Lyra jeho by ti zněla
Zpěvem slavičím všech rájů,
Ruka jeho vlídně snesla
První květy ze všech májů.
Kdyby někdy přec vyzpíval
Sladkých písní každou stránku,
Pak ať utone co labuť
V moři večerních červánků.