S Bohem buď matičko, Bratře a sestřičko, Víc doma nebudu spát; Můj koník ten vraný
Hrabe jíž sedlaný, Dál chce do války se hnát. Máti dej znamení, Sestro políbení,
Bratře koníka přiveď; Šavle již po boku, Nuž koni do skoku; Do boje, do ohně leť.
Cupity, dupity, Jezdec již ukrytý Za všemi zahradami; Nikdo ho nevidí,
Přece ho vyslídí Oči dvě se slzami. Vy oči jak nebe, Pomněte na sebe,
Proč jste se rozplakaly? Zlí lidé jak hadi S úklady v kapradí Lásce hrob vykopali.
V bělounký šáteček, Od ní to dáreček, Jezdec též slze roní; Řehce kůň v tom hoři,
Míje vše zádvoří, Jak kdy ho vlci honí. Slunce již zapadá, Kůň sotva dopadá
Přes hory, přes doly dech; Utíkej kraj světa, Bol tě přec doletá, Střela – blesk jeho je spěch.
Ještě se obrátí Jednou jak v závratí Jezdec na vísku blahou; Poslední záře se
V okénku zatřese, Kde nechal dívku drahou. Kůň dolem, kůň horem, Krkavce s krákorem
V oblakách hladové zřít; Počkejte do boje, Vždyť hody vy svoje Ráno již budete mít.
Z blízka i z daleka Blesk a hrom přitěká, Z mračen-li nikdo neví; Až když je po noci,
Krvaví potoci – Bojiště všem se jeví. Slunce jde nad hory, K vísce přes oupory
Sám komoň skáče chvatem; Šáteček u sedla – Panna kde ubledla – Schvácený klesne na zem.
Odvažte šáteček, Vrácený dáreček, Modré ho oči chtějí, Slze jak perličky
Přes bledé tvářičky V šáteček jen se lejí. Slzičky lejte se, Ňadérka chvějte se,
Strápené srdce puká; Slunko než zapadlo, Srdce již uvadlo, Za humny sejček huká.
Cookies on Poetry Cove