Noci sladká, noci jasná,
Tebe hvězda lásky časná
Zasvěcuje krásou svou;
Slunce z nachu svých červánků
Lože tobě stele k spánku,
Co slavíků zpěvy zvou.
Jak se sklání krásná máti
K dítku, má-li v lůně spáti,
Tak ty k tvorstvu – spanilá;
K srdci vineš, co jen dýše
V končinách té světa říše,
Noci sladká, rozmilá.
Noci krásná, svatotajná,
Luna, družka mírodajná,
Sestry – hvězdy – vyvodí,
Ty ti na nebeské pláni
Rozsvěcují tisíc bání,
Líbajíce lahodí.
Luna stříbro svého ráje
Věší na listy, na háje,
Jakby vánek květy svál;
Se skal přes vody na louky
Klene stříbrné oblouky,
Duch by po nich kráčel dál.
Noci jarní, tvá kdy záře
Na kraj světa líbá tváře,
Duch se šíří potají;
Jezerem jest oné chvíle,
Po němž co labutě bílé
City lásky splývají.
Duše světa vane, vládne,
Duchem božím tvorstvo mladne,
Jarní sen mu posilou;
S Bohem noci sladká, jasná,
Již den lásky hvězda jasná
Zasvěcuje krásou svou.