Aj nevěsto, sestro Vesny,
Dcero ctností spanilých,
Ty přinášíš požehnání
Do domu svých rozmilých.
Kam kročíš, ať růže lásky
S vůní sladkou vykvetá,
Chotě a tvou tvář milostnou
Úsměv míru obletá.
Kde je růže, musí býti
Spanilá též poupata,
A ty stále něžně pěstí
Péče láskou rozžhatá.
A ty růže, ty poupátka
Budou věčnou zahradou,
Kde slavíci v klokotání
Vábí písní lahodou.
Kdo tak v moci má ty kouzla,
Že je blažen každý host?
Tys to, spanilá nevěsto,
Tvým-tě věnem láska – ctnost.