Je noc jasná, májová,
Blaho, vůně rájová
Háje, lučiny provívá,
Slavík sladce v houští zpívá.
Aj hlavinka bělavá,
Z lůžka vstává bolavá,
Dítko vlásky s čílka stírá,
Jásá a k měsíčku zírá.
„Máti, máti, pusťte mě,
Já povzlítnu od země,
Kde měsíček světla dává
A na harfu David hrává.“
Slyš, jak žalmy propěvá,
Aniž hlas kdy umdlévá:
„Neodvrhni – Pane v záři,
Dítě od své božské tváři.“
„Pánbíček volá mne sám!“
A dušička již ta tam. –
Hledí dítě s nebe stánku
Na svou liliovou schránku.
Žalm, co David pěje dál,
Jest, jak anděl s ním by stál;
V slzách se usmívá máti,
Vidíť v nebi dítko hráti.