Praho, Praho, máti měst,
Srdce České země,
Tobě naše plémě
Věčně bude věnce plést.
Ty se’s v slávě zaskvěla,
Neb tu na Petříně
V příštích věků klíně
Matka Čechů viděla.
Národové klekali
Před tvou mocnou tváří,
A v té jasné záři
Reci čeští jásali.
Ti sic dávno zesnuli,
Prápor nezachvívá,
Vnuk však o nich snívá,
Jakby z hrobu kynuli.
Kdyby někdy vrahové
Tobě, Praho máti,
Srdce chtěli kláti,
Zakryjou tě synové.
Ty pak v nové oslavě
Počneš zase žíti;
Zpěv ti bude zníti
Na Labi a Vltavě.
Proto, Praho, máti měst,
Jásej v blahé době,
České plémě tobě
Věčně bude věnce plést.