Chráme králů, chráme náš,
Jenž se oblak dotýkáš,
Tys ten velký oltář vlasti,
Náš kde národ s božskou slastí
Hospodinu oběť pálí,
Českým hlasem Tvorce chválí,
Chráme Vítův – chráme náš!
V lůně svém, o chráme náš,
Svaté kosti Čechů máš,
Tam dlí Václav, české kníže,
Jenž svůj národ s nebem víže,
Prosby jeho k trůnu dává,
Drahé plémě své zastává,
Trůne vlasti – chráme náš!
Staroslavný chráme náš,
Vojtěchovy žalmy znáš,
V „pomiluj ny“ jeho víra
Plála k „spáse všeho míra“
A duch jeho pobožnosti
Obletuje drahé kosti
Čech, Sione – chráme náš!
Hrobko Jana – chráme náš,
Jazyk – věkům dochováš,
Zvony – jazyky tvé valné
Volají div v světy dalné,
Pětihvězdné Jan ve záři
Žehná národ s božskou tváří,
Zve ho k tobě – chráme náš!
Věž tvá prst je, chráme náš,
Jímž let ducha znamenáš,
Tvé oblouky temnoleské
K sepnutí zvou rámě české,
Aby národ Tvorce vzýval,
„Svatý Václave“ zazpíval;
O stůj věčně – chráme náš!