Řekněte, kde má je vlast,
Rodná má kde země,
Ať té matky cítím slast,
Jak se hlásí ke mně;
Teď procházím bludně svět,
Zmítán jsa co bouří květ,
Každý volá tam i zde:
„Cikán, cikán, cikán jde.“
To mi srdce z těla rve,
Oko má se k pláči,
Cikán k ráji vlasti své
Věčně darmo kráčí;
Zda to zem, citrín kde zrá,
Zda, kde palmou vánek hrá,
Či která to země část?
Nikde, nikde, nikde vlast.
Kdybych věděl, kde ten ráj,
Přes trní bych stoupal,
Přešel hory, skály, háj,
V moři bych se koupal;
Než, ať žiji na sta let,
Ať mám orlů jasný zhled,
Přece syn tě nepozná,
Vlasti, vlasti, vlasti má.