Kvete v sadě krásná růže,
Krásnější k ní plamená,
Té se rosa skví v kalíšku,
Jako slza roněná.
V té rosince se rozhlíží
Nebe jasné, modravé,
Máť v ní slunka tvář posvátná
Své zrcadlo laskavé.
Nebyly to v sadě růže –
To s matinkou dceř mladá,
Ta s perlinkou v očku něžnou,
K své matince pohlédá.
Aj, z té slzy nebe lásky,
Slunce lásky plamená,
Jakby netušila máti,
Co slzinka znamená?
Vždyť i pro ni byla poslem,
Něžným zrádcem z lásky dob,
Proč by citům dítka svého
Kopat měla chladný hrob.
Moře sladkých upomínek
Proudí v srdce hlubinách,
Slast je, zas na chvíli dlíti
V ráje lásky končinách.
Vědouc máť, že první láska
Oko plakat naučí,
Skloní se co anděl strážný,
Líbá dceru v náručí.