Matce.

Zdaž se ještě pamatuješ, Máti moje rozmilá, Jak’s mne časně k Tvorci svému Modliti se učila;

Jak’s mi s láskou outlé ručky Při zvonění skládala, A jak moje mladá duše K otci nebes jásala?

Když teď slyším „anděl Páně“ V dálné zvonit krajině, Hned jsem dítě, ruce sepnu, Jako tenkrát v otčině;

Tu se zase cítím, bavím V onom věku blaženém, A tak nosím od dětinství Celé nebe v srdci svém.