Pověz, pověz duše sladká,
Duší něžných lilie,
Kdo ti dal to moře lásky,
Hluboké jak blankyt je;
Kdo ti dal ty perly krásné,
Jež tvůj božský rodí zhled?
Vážila’ s je z toho moře,
Kde tvé lásky plyne svět?
Duše jemná, sestro něžná
Láskyplných andělů,
Proč ti bratří neradili,
Kdo tě hoden z ctitelů?
Proč nevedli k ňadrům tebe,
Jež by pro tě dýchaly,
Proč nevedli ke rtům tebe,
Jež by věrně líbaly?
Upokoj se duše sladká,
Srdcem tvým povládne mír –
Ono moře tvojí lásky
Již přestálo bouře vír;
Teď ti bude, jako plavci
Dennice když vyplyne,
A on slyše „anděl Páně“,
K modlitbě všem pokyne.