U potůčka stříbrného
Violinka něžná kvete;
Oči modré, oči krásné,
Proč se na svět nesmějete?
Co vás oči rozplakalo,
Rozplakavši zatemnilo?
Snad jest mráček na nebesku,
Snad se slunce v moři skrylo?
Mráček není na nebesku,
Slunce jasnou září plane;
Ale po němž duše touží,
Za horami v dálce stane.
Kdyby láska sluncem byla,
Šírý svět by zapálila;
Kdyby láska mrakem byla,
Šírou zem by zatopila.
Ale láska není sluncem,
Ani nezná černé mraky;
Láska ta je, ta je – láska
Nebes má – ne země znaky.
Netažte se, proč snad pláči,
Srdce – oči tomu chtějí;
Duše má je veselejší
Než ti, kdo se věčně smějí.