Teče voda květným dolcem,
Nad vodou na skále kříž,
Tam jsi se dřív modlívala,
Byla’s anděl – nebi blíž;
Přítel tvůj po zdáli stával,
Hledě v modré oko tvé,
Jak ty k nebi, tak on k tobě
Pozdvihoval rámě své.
Teď se drahá jinde modlíš,
Jinde vzíváš božskou moc;
Zda přec pomníš na přítele,
Když se modlíš „dobrou noc“?
On tě zří, jak bílá klečíš,
V komnatě své milené
Před obrazem vlasti svatých
Majíc oko zrosené.
Až ozáří někdy luna
Dolce, vodu, skálu, kříž,
Zaleť v duchu k tomu kříži,
Druha tam dlít uvidíš;
Klečet bude na tvém místě,
Hledě zbožně do nebe;
Jak se’s za něj modlívala,
Tak on nyní – za tebe.