Dítko rádo svou matinku
Kolem šíje brává,
Když je k spánku líbeznému
Do kolébky dává;
Máti zpívá, dítko pláče,
Klesnou pak ručinky,
Usne dítko, až je zbudí
Líbání matinky.
Kdo se s krásou světa loučíš,
Vineš k ní se blíže,
Nechceš pustit růžnou pásku,
Co tě k světu víže;
Jaro zkvítá, ty však vadneš,
Až ublednou tváře,
Budeš spat, až tě políbí
Ráje věčná záře.