Vzlítne skřivánek,
Vesny milánek
Do oblak vysoko;
V klokotu zpívá,
Písně vylívá
V úvaly hluboko;
Rozpěje prostory
Níž bory, výš hory
Daleko široko.
Rozpěj též ptáčku
Srdce, co pláče,
Jak siré ptáče
V hájovém temnu.
Pěje skřivánek,
Vesny milánek
V klokotu hlasném;
Srdce zve v háji,
Ať pleše máji,
Snad se otevře
Lahodě lásky.
Houpají se jak na vlnkách,
Hlasy struny jemné,
Slétají se k stánku děvy
Tam níž v bory temné;
Obletují v sladké touze
Stánek děvy ladné,
V citu lásky umírají –
Srdce předc je chladné.