Tluky, tluky, tluk,
Pro horníka sladký zvuk,
Když v podzemní báni
Zlato, stříbro shání.
„Zdařbůh“ zbožně provolá,
Pak nesnázi odolá.
Tluky, tluky, tluk,
Na sta, na tisíce ruk
Dlabe tvrdé skály,
Od věků co stály,
Kámen, kov na bílý den
Bývá z báně vypraven.
Tluky, tluky, tluk,
Z kamene na haldě hluk
Pojde jalového.
Z ohně však rudého
Kov ryzí se vykloní,
Pak líbezně zazvoní.
Tluky, tluky, tluk,
Peněz, šperků, blaha pluk
Po světě se míhá!
Nuž ať hlas se zdvihá,
A jde k světa končinám:
,Kovkopové „zdařbůh“ vám!‘