Kdybys tak se, Míno, ptala,
An jsi včera s Bohem dala,
Jak je nyní duši mé –
Řekl bych ti: jako tomu,
Jemuž právě tělo z domu
K hrobu nesli milené.
Oko v slzách se vší snahou
Hledá tu hlavinku drahou,
Jakby najít muselo;
A když darmo zrak upírá,
V nedůvěře slzu stírá,
Aby lépe vidělo.
V klamu zdá se, tam že sedí,
Tu že mešká, tam že hledí,
A to vše jen klam a sen;
Aj tu oko znova pláče,
Srdce lká co siré ptáče,
Bolu svědkem noc i den.
Tak mé oko tebe hledá,
Odstrašit se klamem nedá,
Hledá všady tisíckrát;
A když najít tě nemůže,
Slza na tvé suché růže
Kane tisíc-, tisíckrát.