Jak jásám, bratří, že jsem Čech,
Ta zem že moje vlast,
Já nejblažší jsem z lidí všech,
Nebeskou cítě slast.
Jen patřte na ty krajiny,
Zda-li to není ráj,
A na ty vábné lučiny,
Kde kvete věčný máj.
Zde kyne nebe milené,
Jak tam, kde palmy jsou,
A jako Alpy vznešené
Se české hory pnou;
Obložte perlu předrahou
Safíry kolkolem,
A máte moji vlast milou
U věnci spanilém.
Zde žijí duše citlivé
A blahu proudí krev,
Zde roste víno palčivé
A rozléhá se zpěv;
A tak si myslím, druhové,
Až někdy v hrobě jsem,
Kýž nebe jestli takové
Jak moje krásná zem.