Jak chrám Boží oslavuje
Slunce, spát když odchází!
Lůna vážně vystupuje,
Hvězdy když k nám provází.
Rudým rouchem přiodívá
Příroda kraj, lesíček;
Žvavé ptactvo ukolíbá
Libým váním větříček.
Ticho vše. – Jen hlásek smělý
Tvůj zní z trávy skropené,
Cvrčku! tenť zajisté želí
Jako já, což ztracené.
Budešli pak v této době
Sedě někdy v krovíčku,
An se bude na mém hrobě
Pnouti, želet, cvrčíčku?
Budeli pak duch můj tebe
Často jak teď slýchávat? –
Ach přijď, prosím tě pro nebe,
Na můj rovek cvrkávat!