Mnoho Milek umí,
Mnoho tropí jeho zbraň:
Raní – a – pak čumí.
Tohoť jen se každý chraň.
Zámky, mříže láme,
Bystří, plete hlavinky;
Matky šálí, klame
Zkušené též babinky.
Jůna učí básnit;
Z pouště tvoří vonný ráj.
Starce nutí bláznit;
Z listopadu kouzlí máj.
Z očí bojovníka
Slze loudí, bolnou tíž;
Nohy nádherníka
V chudou vede družky chýž.
Ním i mudřec slavný
Žvatlá jako vesní žák;
Ním se orel dravný
Lichotinký stane pták.
Kruté putky svede,
Krvavou působí seč;
V boji pokoj vede,
Přes kolínko lomě meč.
Plaché dívky tresce,
Zkouší děvy milené;
Prázdní plné měšce,
Vazby trhá nucené.
V noci spáti neda.
Vedne svírá, pálí zas,
Skotá, kutí, hledá,
Kratí tu – tam dlouží čas.
To vše Milek umí,
Nepřevládný tento rek:
Raní – smrtí – čumí:
Ale nedá ranám lek.