Hajat půjdeš, mé robátko!
Na kolebku svou drobátko
Přistrojenou hezounce.
Již počínáš k spaní zívat,
Máti tvá ti bude zpívat,
By jsi usnul jemnounce.
Nesmíš ručkou sem tam tropit,
Očka musíš pěkně sklopit,
Jak ti velí rodička.
Hned po spánku zase vstaneš,
Něco hezkého dostaneš
Od milého tatíčka.
Jen až budeš hezký chodit,
Matinka tě bude vodit
Do zahrad na kytinky.
Tam si budeš krásně hrávat,
Běhat, nebo mně podávat
Do věnečku květinky.
Až pak dobře mluvit budeš,
Čistě vystrojen si půjdeš
S novým lístkem do školky.
Tam pozorně musíš hledět,
Vůkol tebe budou sedět
Chlapečkové a holky.
Doma budeš odříkávat,
A mamince něco čtávat,
Když u večír bude šít.
Až prý budeš krásně psáti,
Miní babička ti dáti,
Co jen budeš od ní chtít.
Dost vycvičen ze škol vyjdeš,
Pak do svého stavu přijdeš,
Který sobě oblíbíš.
Že se budeš dobře chovat,
Rodičům život slazovat,
To nám svatě přislíbíš.
Tak, synáčku! mé radosti
Pořád s tebou budou rosti
Až do věku mužného.
Pak co muž svou statnou sílu
Nesmíš mařit k zlému dílu.
Vždy kaž Čecha vážného.
Bohu budiž zcela oddán,
Zeměpánu věrně poddán;
Matčinou cti řeč a vlast.
Heslo tvé buď ke konání:
Bůh, vlast, svaté povolání.
A tvé jméno: Milovlast!