Blahý, kdo dle povolání
Slouží Bohu, vlasti své!
Zde ho čest, tam smilování
Milostivě k sobě z’ve.
Blahá vlast, kde povinností tíže
Věrně nese sluha jako kníže.
Tamť spí věčně hřích a vina.
„Chval každý duch Hospodina!“
V sladkých snech teď odpočívá
Tělo, které zmořil den;
Neb kdo leže v lůžku zívá,
Hříchem snad si zahnal sen.
Tichý sen, kde srdce tíše bije,
Mysl z hvězd si ve snu věnce vije,
Těm tě přeji hlasným rohem:
„Spěte, bratří! s Pánem Bohem!“
Právo dobré i zlé mívá
Černým rouchem krytá noc.
Nebe, peklo rozesívá
Mezi lidstvo svoji moc.
Kdo se ve tmě rouhá statkům, lásce,
Opustí ho želem anjel strážce:
Hněváť nebe každá vina,
„Chval každý duch Hospodina!“
Teď spí také lež a váda;
Jen při lampě mudrc bdí.
Nejspíš že se s Bohem hádá; –
Když již v světě všecko ví. –
Jak se lekám, když kde světlo vidím!
Pročež bdícím zpěv svůj takto řídím:
„Opatrujte světlo, oheň;
Ať žádnému není škoden.“
Měsíc bledne, hvězdy hasnou,
Brzyť vstoupí slunce zář.
Vstaňte bratří! myslí jasnou,
V práci broďte svoji tvář.
Nebude vždy nebe dne nám přáti;
Jednou budem dlouho, dlouho spáti;
Míl pak zazní hlas nám rohem:
„Spěte věčně s Pánem Bohem!“