Když jsme chudí, ať jsme chudí!
Na to málo dbám.
Ať se nad tím každý trudí,
Já se směji sám.
I nerozdal Pán Bůh všecko,
Ještě mnoho má;
Pročbych plakal jako děcko?
Onť mých potřeb zná.
Aj, což nedal mně již dosti
Bůh, an šatí les?
Kdo mi popřál zdravé kosti,
Kdo cit, milku, ples?
U mě přísloví to platí, –
(Kdo chceš, hlavou vrť):
„Vždyť chudoba cti netratí,
Peníze jsou smrt.“
Ať bohatec v zlatě pýchá;
To neblaží nic;
On tak dobře jak já vzdýchá,
A snad mnohem víc.
Sám Pán, který svět oslavil,
S nebe vstoupiv k nám:
„Chudí, blaze vám!“ vždy pravil,
„Vládnout máte tam.“