Když se s pole uklízela
Pohánka,
Seděla tam u potůčku
Cikánka.
Z pole zklízel lepý jinoch
Pohánku,
A spatřil tam u potůčku
Cikánku.
Pojď sem, hochu! počne bába
Volati;
Já ti budu ze tvé dlaně
Hádati.
Dlouho jůnek se volati
Nenechal,
Hádati si ze své dlaně
Ponechal;
Tu cikánka ostře zírá
Na tahy,
„Ou!“ rce – „divné máš kochánku!
Povahy.
Vidím, vidím, že jsi hrozný
Nevěrník;
Že chceš býti dvou děvčátek
Milovník.
Nešiď dívky; jich nevinný
Cti věnec;
Poslyš bábu, šťastný budeš
Mládenec.
Jedním srdcem, jedné budiž
Milenec;
Sicbys umřel, jako starý –
Mládenec.“ –